Emoční asistivita

Galerie

Asistivní technologie – tak označujeme pomůcky pro zlepšení fyzických nebo duševních funkcí postiženým osobám, které mají tyto funkce z různých důvodů sníženy. Služby spojené s jejich poskytováním jsou moderním trendem ve speciální pedagogice, sociálních službách i zdravotnictví a medicíně. Mezi … Celý příspěvek

Vzdělávání jako nástroj sociální změny

Příspěvek o školním vzdělávání klientů pobytových služeb (DOZP, DZR) publikovali autoři Leoš Středa (1. lékařská fakulta UK Praha), Karel Krucký (Střední škola Euroinstitut) a Rowena Yanson (Dr.Streda College, Filipíny a Euroinstitut, praktická škola a odborné učiliště) na Hradeckých dnech sociální práce.

Přechod klientů pobytových sociálních služeb z institucionální do komunitní péče je úzce spojen s vytvářením chráněných bydlení pro mentálně postižené. Procesní stránka vzdělávání osob s mentálním postižením vychází ze specifik předchozí legislativy, která klientům s těžším stupněm mentálního postižení odepřela vzdělání prostřednictvím instituce soudního zbavení povinnosti školní docházky. Specifika edukace těchto mentálně postižených je třeba zaměřit na překlenutí předchozí legislativní chyby a vzhledem ke zvláštnostem kognitivních procesů a osobnostních vlastností žáků-klientů DOZP A DZR podpořit jejich přechod do komunitní péče praktickými dovednostmi s možností uplatnění na pracovním trhu v jednoduchých manuálních činnostech. Vzdělávání v oborech nižšího středního vzdělání (úklidové práce, příprava pokrmů, praní, žehlení a opravy prádla) nebo praktického vzdělání (jednoletá a dvouletá praktická škola) vyžaduje úzkou spolupráci s domovy a orientaci v systému plánování vzdělávacích postupů a při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů na základě diagnostických zjištění a prognózy dalšího vývoje jedinců s mentálním postižením. Autoři příspěvku se chtějí podělit o praktické poznatky a zkušenosti škol Euroinstitut v zařízeních pro mentálně postižené a specifikují strukturu a kompetence z hlediska vzdělávacích programů v kontextu legislativních ustanovení školství a sociální práce.

Celý text příspěvku  je přístupný pro předplatitele. Prosím přihlašte se vaším předplatitelským číslem a heslem.

Číslo předplatného:
Heslo: Při zaškrtnutí čtverečku nahoře si váš počítač údaje zapamatuje

Pokud nejste předplatitelem online ¨Revue pro speciální pedagogy specialni pedagogika.cz, použijte prosím následující link ke stažení textů ze stránek portálu Hra deckých dnů sociální práce .

 

Son-rise terapie autismu

Terapie hrou, tak lze zjednodušeně son-rise nazvat. Terapie vznikla v USA, byla vyvinuta rodiči autistického syna, který se díky metodě son-rise z autismu dostal. Doslovný překlad termínu son-rise je vzestup syna. Onen syn je dnes sám teraputem Centra pro léčbu autismu. Terapie je využívána především v rodinách, je postavena na láskyplném vztahu rodičů (mimo rodinu pak také pedagogů či vychovatelů) k dítěti s poruchou autistického spektra. Son-rise lze využívat nejen u autismu, ale také u ADHD, mentální retardace, dysfázie a jiných poruch. Je nutno podotknout, že kromě nadšených uživatelů a obdivovatelů son-rise programu, existuje také řada odpůrců.

;

Son-rise pomáhá při komunikaci a sociální interakci. Probíhá hlavně v rodinném prostředí, ale jak vidíte  na videu, může být doplňkově i ve školce či škole. Vždy jako nadstavba k rodinné son-rise. Program se realizuje ve speciálně upravené terapeutické místnosti, která slouží jako herna. Výbava herny je jednoduchá: pár hraček a zrcadlo. Co nejméně rušivých podnětů, aby mohla být pozornost dítěte více zaměřena na terapeuta než na věci. Tím terapeutem, který je v herně s autistickým dítětem sám, je obvykle jeden z rodičů. Pokud je son-rise herna navíc i ve škole, pak to bývá speciální pedagog. Rodiče jsou však v son-rise terapii vždy hlavními terapeuty, rodičovská láskyplná péče je jedním z hlavních principů son-rise.  Hračky a zajímavé předměty jsou rozmístěny viditelně, ale mimo dosah. To má motivovat dětského pacienta ke komunikaci, pokud bude nějakou věc chtít. Zrcadlo slouží k uvědomování si vlastního těla a pomáhá v navazování očního kontaktu.

Hlavním principem son-rise je, že rodič se naučí akceptovat svět z pohledu postiženého dítěte. Děti, které se ztrácejí v čase, prostoru a žijí ve svém vlastním světě a svých rituálech učí při son-rise své rodiče či vychovatele tento svět chápat. Tento princip nazýváne připojení (joining). Nebráníme neobvyklým projevům chování, naopak: rodič-terapeut se připojuje k rituálům a specifickým činnostem malého autisty. Společně zírají do prázdna, škrábou po podlaze nebo pobíhají sem a tam. Nebo souznějí verbálně: opakují dokola jeden výraz, jedno slovo nebo se neustále zabývají stejným tématem, vydávají zvláštní zvuky apod. Důležitá je snaha o častý oční kontakt.  Pomáhá pochopit rituály malého autisty a je nezbytným krokem k navázání kontaktu s ním. Láskyplné napodobování může pomoci autistovi ukázat, že není osamocen a že někoho zajímá totéž, co jeho.

V další fázi má nastat přechod autisty z jeho světa do našeho. To je dlouhý a složitý proces. Je dobře si uvědomit, že pro dítě s autismem jsou naše sociální vazby a komunikace  absurdní a nedovedou je pochopit. Součástí son-rise je motivace, která má vyvolat zájem k objevování nového. Zjednodušeně řečeno: uděláš – dostaneš. Ne však stylem odměny za splnění úkolu nebo dokonce trestu za nesplnění. Příklad: dítě chce hračku a rodič-terapeut od něj požaduje, aby se na něho díval, když si o ni říká. Podívá-li se dostane ji rychleji. Pokud se podívat nechce, opakuje terapeut prosbu o oční kontakt, ale nakonec i tak hračku podá. Jen se k ní dítě dostalo pomaleji.

Optimismus a přístup bez předsudků se doplňuje o princip  tzv. tří E: energie, entusiasmus a nadšení (anglicky excitement). To jsou motivace, které se mají přenášet z terapeuta na dítě: terapeut se nadchne  se pro jeho hru a následně mu ukáže jinou. Rodič – terapeut není nikdy znuděn ani unaven. Interaktivní hravé učení, které učí děti jen ve chvílích, kdy chtějí být učeny, je také důležitou součástí son-rise. Chce to trpělivost, takový okamžik může nastat za dlouhou dobu.  Co se malý autista naučí z vlastního popudu, to ho stimuluje, aby měl učení rád.

Co vytýkají odpůrci metody? 

Nejisté výsledky. Je otázkou, zda „vyléčení“ opravdu trpěli autismem, jeho diagnóza zatím nemá stanoveny přesné charakteristiky. Nakonec i první vyléčený, Raun Kaufmann (v úvodu k tomuto článku zmíněný a vyléčený syn amerických rodičů, kteří son-rise vymysleli), měl autismus potvrzen  jen jedním lékařem ze šesti různých vyšetření u šesti doktorů.

Zbytečné a nákladné se zdají doprovodné dietní režimy k son-rise, které vycházejí z neprokázané teorie, že autismus je metabolická porucha. Příčinou autismu má být špatném štěpení bílkovin. To prý způsobuje vytváření halucinogenních morfinů, a ty negativně působí na centrální nervový systém. Ze stravy autistů se odstraňují bílkoviny lepek a kasein. Jde o dietu bezlepkovou a bezmléčnou.

Tvrzení, že autismus není porucha chování, ale neurologická změna, kvůli níž má člověk problémy s rozlišováním, navazováním kontaktu s okolím. A takové onemocnění je prý vyléčitelné. Je to však v případě autismu pravda? Vyléčení příznaků PAS se neslučuje s poznatky současné vědy.

Son-rise terapie je pro rodiče nadějí,  pomáhá dítěti s autismem postupně zpracovávat svět.  Rodiče se věnují dítěti mnohem intenzivněji a také déle. Pobyt v herně je současně přípravou na pobyt mimo domov.