Víme o nich dost?

Mnoho lidí žije s osobami, které mají různý druh postižení, ať už mentální, fyzické nebo kombinované. Ale je také spousta lidí, kteří s takovými jedinci nepřijdou téměř do styku.
Když se s postiženým setkáte poprvé, nevíte ani, jak se k němu chovat a jak s takovým člověkem hovořit. Přitom postačí, když mu budete naslouchat a váš přirozený instinkt vám napoví.
Práce s hendikepovaným žákem ve škole má svá specifika a podle toho musíme upravit i  jejich vzdělávání. Žáci s postižením jsou mnohem vnímavější a pozornější, pokud jde o to, co jim pedagog povídá. Velmi rádi pracují s různými druhy materiálů a vytváření rozmanitých  výrobků jim pomáhá získat pocit potřebnosti a sebenaplnění. Pro konkretizaci můžeme uvést například práci s obyčejným papírem, který nabízí celou paletu možností „opracování“, jako je překládání, stříhání, muchlání, trhání, koláže, lepení, rytí do kartonů apod.
Rozvíjíme tak jemnou motoriku, posilují se svaly, potažmo celkový pohybový aparát, a  nesmíme zapomenout ani na pozitivní vliv činnosti na psychickou stránku osobnosti, která je  stejně důležitá.
Postiženého žáka můžeme také zapojit do běžných praktických činností, jako jsou péče o  prádlo, vaření, úklid, péče o domácnost, o tělo a zdraví aj. Ve všech oblastech obyčejného  života se hendikepovaní mohou v rámci svých možností uplatnit a podílet se tak na vytváření  celkového obrazu vlastního života i života svého okolí.
V současné době je velmi populární a z hlediska terapeutického i úspěšné zapojit člověka  s hendikepem do péče o zvířata a rostliny, která obohacuje jeho život a přináší mu uspokojení, uklidňuje jeho mysl a rozvíjí jeho citlivost k živému a k přírodě vůbec.
Pro ,,zdravé“ lidi představují mnohé činnosti každodenní rutinu, kterou vykonávají naprosto  zautomatizovaně, bezmyšlenkovitě, ale u lidí s postižením jde u stejných činností někdy až o  nadlidské výkony, které zasluhují obdiv a úctu. To, co je pro jednoho samozřejmostí (někdy i obtěžující), je pro druhého radost.Nesmírné potěšení působí postiženému člověku například to, že něco malého uvaří a pak  nabídne k ochutnání svému okolí, nebo že namaluje obrázek či vytvoří koláž, které potom  zdobí zeď, nebo že vyšije ubrousek zkrášlující pak kuchyňský stůl, nebo jen prožívá uspokojení z toho, jak pěkně srovnal prádlo ve skříni.
K těmto lidem bychom měli přistupovat s pozorností, shovívavostí, úctou a pokorou, které si jako součást našeho života zaslouží.

Není třeba se kontaktu s postiženým vyhýbat, nebojme se mu jít naopak vstříc, protože z něj můžeme vyjít obohaceni o nový prožitek či poznatek. I my se můžeme od člověka s hendikepem něco naučit. A navíc budeme mít dobrý pocit z toho, že jsme pro druhého něco udělali už jen tím, že jsme mu věnovali alespoň chvilku ze svého života. Nic víc nás to nestojí a odměnou nám je něčí úsměv na tváři.