Z historie speciální tělesné výchovy

09.04.2017 10:42

Až  do 19. století panoval obecný názor o společenské neupotřebitelnosti mentálně postižených. To vedlo zpočátku k represivnímu přístupu, později k závislosti postižených na dobročinnosti jiných. Nová kvalita péče přišla se zrodem humanismu. Byly zřizovány ústavy a souběžně se společenským rozvojem vzrůstá úroveň odborné péče nejen lékařské, nýbrž i výchovné a vzdělávací.

Mezi průkopníky ve využívání tělesných výchovy k účelům terapeutickým byli lékaři, kteří svými přednáškami a osobním příkladem přispívali k uznání tělesných cvičení jako prostředku zlepšování zdravotního stavu postižených. Péče o jedince s postižením se soustřeďovala v ústavech a byla v rukou filantropicky založených zámožných osob,

Z hlediska výzkumu, vědy a publicity tělesné výchovy pro postižené byli významnými osobnostmi v této oblasti v polovině 19. století byli Doc. MUDr. Jan Spott, ortopéd, který na pražské lékařské fakultě od roku 1848 přednášel předmět tělocvik léčitelský. Dr. J. Fischer zřídil v roce 1850 v pražském ústavu pro choromyslné tělocvičnu dobře vybavenou v té době používaným nářadím a náčiním. Nezapomeňme, že v tehdejší době byli mentálně postižení i duševně nemocní považováni za společnou kategorii postižení.

Rozšíření tělesných cvičení v rámci terapie postižených se zasloužil významný propagátor tělesné výchovy i Stanislav Filip Kodým a jeden z nejvýznamnějších českých lékařů naší historie:  Jan  Evangelista Purkyně.

První známý počin u nás nastal v roce 1844, kdy byl zřízen Riedelův Pražském ústavu pro duševně vadné a v něm i první školu pro chovance, v níž byl součástí výuky i léčebný tělocvik Nejznámějším ústavem pro duševně zaostalé bylo Ernestinum v Praze, které byulo založeno v roce 1871. Vůdčí osobností ústavu byl MUDr. Karel Slavoj Amerling, který propagoval ve vyučování názornost a tělesnou činnost. Amerlingovým nástupcem v ústavu byl MUDr. Karel Herfort, který zařadil do vyučování nápravný tělocvik.

A mimo ústavy?  První pomocná třída pro žáky s mentálním postižením na našem území vznikla u sv. Jakuba na Starém městě v Praze v roce 1896. Ta měla na prvním stupni hodinu tělesné výchovy týdně, na druhém dokonce dvojnásobek.

Výzńamnou osobností první republiky, pokud se týče tělovýchovy postižených byl český speciální pedagog, zakladatel defektologie Josef Zeman. Zakládal řadu pomocných a zvláštních škol v ČSR. Pořádal kursy pro učitele, působil i jako školní inspektor. Brzy po vzniku ČSR se stal ústředním školním inspektorem. Zdůrazňoval význam provádění tělesných cvičení v rozvoji žáků s mentálním postižením. Obsah tělocviku měly tvořit:

  • prostocviky
  • nápravné cviky
  • rytmický tělocvi
  • hry
  • zpěv
  • vycházky 
  • cvičení smyslů
  • hygiena

Jeho názory byly zaměřeny na potřebu pomoci ke vzdělání i dětem, považovaným za nevzdělavatelné, ale také požadavky na důkladné poznání žáka učitelem, moderní spojení tělesné a rozumové výchovy a požadavek individuálního přístupu učitele k žákovi.  Jako školní inspektor ovlivnil znění učebních osnov a výchovných směrnic škol dětí úchylných a školních zákonů z let 1928 a 29 a takové učební osnovy platily až do roku 1948.

V roce 1948 byl vydán zákon o jednotném školství, v němž byla  problematika postižených dětí zaznamenána jako součást školské soustavy. Učební osnovy zvláštních škol byly vydávány opakovaně, a to v letech 1948, 1951, 1977, 1989, 1993. mVyhláškou (ještě donedávna platnou) 73/2005 Sb. ze dne 9. února 2005 došlo ke změnám názvů:

  • zvláštní škola na základní škola praktickou
  • pomocná škola na základní škola speciální

Výuka probíhá podle rámcových vzdělávacích programů, ve kterých je tělesné výchově postižených žáků věnována náležitá pozornost.

Mgr. Boris Procházka