MUDr. Karel Slavoj Amerling (1807 - 1884)

07.04.2017 14:27

Významný představitel českého veřejného života v první polovině 19. století byl vlastenec a lékař, který proslul zejména na poli speciální pedagogiky. Je označován za polyhistora neboli renesanční osobnost. Tedy osobnost s širokými vědomostními schopnostmi v řadě disciplín. Byl sice původně lékařem, proslul však i v pedagogice, přírodních vědách a filozofii.

MUDr. Karel Slavoj Amerling se narodil 18. září 1807 v Klatovech. Jeho životní dráhu určilo výrazné nadání a studijní zájmy projevené již na triviální škole. Studoval na latinském gymnáziu v Klatovech, později na univerzitách ve Vídni a v Praze. Vystudoval medicínu na pražské univerzitě a už za svých studií se stal asistentem slavného českého přírodovědce Jana Svatopluka Presla. Po několikaleté lékařské praxi se věnoval více pedagogice. 

Ve čtyřicátých letech 19. století organizoval v Praze pravidelné učitelské porady, které se staly obecně známými jako budečské porady. Amerlingův úmysl byl založit Budeč jako moderní vzdělávací zařízení a širokým polem působnosti výrazně předstihl svoji dobu. V roce 1842 opravdu založil v Praze vzorovou školu, nazvanou Budeč. K názvu ho inspirovalo přemyslovské hradiště Budeč na kladensku, kde sídlila nejstarší starověká škola v Čechách., založená dle pověsti knížetem Krokem. Projekt Amerlingův bylo dokonale vybavené učiliště. Jeho škola, určená pro výchovu a vzdělávání "pravonárodních učitelů, vzorných průmyslníkův, i důkladně vzdělaných vychovatelek, matek, manželek a hospodyní" byla velkorysá a vybavena na nejlepší úrovni. Stála na rohu Žitné ulice a ulice v Tůních. Měla svou laboratoř, dílny, řadu sbírek, vlastnít tiskárnu knih, léčebný hydropatický ústav, krytou tělocvičnu, hvězdárnu a botanickou zahradu. Součástí byly odborné dílny, ale i lékařské ordinace. Finančně byl takový projekt nesoběstačný, podporován českou aristokracií. Vzbuzoval však obavy ve Vídni, aby se Budeč nestala sídlem slovanského odporu (ve školním přírodně léčebném ústavu se léčil i např. ruský minsitr školství Sergej Uvarov, člověk cara Mikuláše) a škola byla později zrušena, z politických a finančních důvodů. Oficiálně už v roce 1843, kdy byly její části pronajímány jiným nájemcům. Ve zbytku Budče působil Amerling až do roku 1848 a v roce 1849 se pokusil o celonárodní sbírku na její obnovu. Nepovedlo se, a tak dr. Amerling až do roku 1850 splácel dluhy za zrušený projekt. Je hodně pravděpodobné, že na krachu se hodně podílela česká nepřejícnost. Amerling byl úspěšný a chytrý muž a dařilo se mu. To se v českých zemích nesmí.

V roce 1848 byl doktor Amerling jmenován ředitelem České hlavní školy a později se stal také ředitelem učitelského ústavu, který byl při této škole zřízen. Ten sídlil v Panské ulici a Amerling na tento ústav přenesl název Budeč. Na doporučeni Pavola Jozefa Šafárika byl dokonce pověřen vytvořením nové školské soustavy. Pro své vlastenecké cítění musel v roce 1868 odejít do výslužby. Byl Rakousku loajální, jeho kritici ho však označovali za nespolehlivého. 

Od roku 1871 bezplatně vykonával funkci ředitele ústavu pro slabomyslné a této práci se věnoval až do konce svého života. V tomto roce založil  a stal se také ředitelem Ústavu pro idioty Jednoty paní sv. Anny (často se použív á také název Ústav pro idioty spolku sv. Anny, rozdílná terminlogie vychází toho, že ve skutenčosti byl ústav pojmenován německy) v Praze, což byl první ústav pro mentálně postižené.

Sídlil v Praze na Hradčanech, a v roce 1898 byl přejmenován na Ernestinum.  Zde vychovával a vyučoval postižené spolu se svou manželkou. Své názory a výsledky publikoval ve studiích z uvedeného Ústavu pro idioty spolku sv. Anny po dvanáctileté existenci v letech 1871 - 1883. V němčině vycházely pravidelné zpravodaje o práci Ernestina a ty  byly důležitým zdrojem poznatků dalším badatelům a pedagogům. Podívejte se například na učebnici pedagogiky z roku 1897:

Učebnice rok 1897 s odkazem na Amerlinga- zdroj Euroinstitut, knihovna.pdf (1467687)

Amerling se vedle diagnostiky slabomyslných zabýval i jejich základním vzděláním a výchovou ručních prací. Jeho diagnostika vycházela z vlastních lékařských zpráv - chorobopisů, kdy rozlišoval sedm typů slabomyslných podle jejich vzezření. Zvýšenou pozornost věnoval tělesným deformitám, studoval jejich chrup, nehty a vlasové víry.

Amerlingovo dělení se nezabývalo otázkou vzdělavatelnosti a dnes je považováno z hlediska speciální pedagogiky za cenný historický počátek pokusů v diagnostice duševně handicapovaných jedinců. Vyučování ručním pracem, které v ústavu zavedl, je i z dnešního pohledu pozitivním krokem k socializaci mentálně retardovaných osob. Kniha Obrazy k názornému vyučování byla první českou vyučovací pomůckou.

Zemřel 2.listopadu 1884. O sto let později, vyhlásilo UNESCO sté výročí jeho úmrtí za světové kulturní jubileum. Pan doktor Amerling je pohřben na hradišti Budeč, které pro něj bylo inspirací.