Jean-Jacques Rousseau

10.03.2017 12:23

Jean-Jacques Rousseau byl jednou z nejvýznamnějších osobností 18.století. Měl blízký vztah k pedagogice a chtěl se věnovat vychovatelské práci. V této oblasti i krátce působil, a to v letech 1740 – 1741 v Lyoně a také v Paříži v roce 1743. 

Narodil se 2. července roku 1712 v Ženevě ve Švýcarsku do hodinářské rodiny. Jeho matka pár dní po porodu syna zemřela. 

Když mu bylo deset let, byl poslán do učení k pastorovi a pak dále šel do učení k notáři a později ještě k mistru rytci. V Ženevě pobýval do svých 16 let. Odcestoval do města Confignon. Zde se seznámil s paní Francoise-Louise de Warens, kterou nazýval svou matkou. Později se stal jejím intendantem a milencem. 

Věnoval se hudbě, hudbu učil i sám skládal a také cestoval. Seznámil se s Denisem Diderotem a madam d’Épinay. Dále pak dva roky působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách. Přicházel do styku s tajnými informacemi, a proto se nesměl stýkat s benátskými rodinami a umělci. 

Po návratu do Paříže žil s pologramotnou švadlenou. Prý s ní měl pět dětí, které odložili do sirotčince.

Byl slavným francouzským filosofem, spisovatelem a teoretikem. Svým dílem se dostal do širšího podvědomí veřejnosti a také pozitivně ovlivnil Velkou francouzskou revoluci. 

Podstatou jeho filozofických úvah bylo, že člověk se rodí dobrý a kazí ho teprve společnost. Řešení tohoto viděl v návratu k přírodě a lidské přirozenosti. 

Z hlediska speciální pedagogiky je významné jeho dílo Emil aneb O výchově. Jedná se o pedagogický román, který Jean-Jacques Rousseau napsal roku 1762. Dílo má 5 knih. 

 

  • 1. kniha se zabývá dítětem od narození až do doby, kdy začíná mluvit. 
  • 2. kniha popisuje výchovu chlapce od dvou do dvanácti let. 
  • 3 .kniha se zabývá výchovou chlapce od dvanácti do patnácti let. 
  • 4. Kniha popisuje výchovu mladého muže od patnácti let do sňatku, tedy asi do dvaceti let. Součástí 4. Knihy je oddíl asi 60 stran textu s názvem „Vyznání víry savojského vikáře”. Vykládá zde přirozené náboženství, které je odvozeno od účelného uspořádání přírody, což předpokládá existenci vůle, která vše ovládá, Boha. 
  • 5. kniha se zabývá výchovou ženy (Žofie). 

Cílem myšlení Jeana-Jacquese Rousseaua je výchova svobodného člověka, kterého nebudeme do ničeho nutit a budeme respektovat jeho věkové a individuální zvláštnosti. Odsuzuje učení z knih a upřednostňuje učení z vlastní zkušenosti. Říká, že „člověk opravdu svobodný chce jenom to, co může a dělá to, co se mu líbí”. Drží se názoru, že lidský rozum je omezený a nikdo nemůže znát vše. Jde tedy o nutný výběr toho, co je prospěšné. Důležité je nepřeskakovat od jednoho k druhému, měli bychom dítěti předkládat jen jasné a správné myšlenky a měli bychom je chránit před předsudky. Není důležité, aby věděl mnoho, nevědomost není zlá, zlé jsou bludy. Dítě musí na vše přijít samo, nebo musíme zařídit, aby na to přišlo. Dítěti bychom měli ukázat závislost jedněch na druhých. Tuto závislost demonstruje na řemeslech, dítě musí pochopit výměnu věcí mezi lidmi a tím i jejich užitečnost. Také se zabývá společností, podle něj musíme společnost studovat podle lidí a naopak. Klade důraz na náboženství, říká, že povinnost věřit předpokládá možnost věřit. 

V roce 1754 se Rousseau vrátil do Ženevy, kde jeho dílo O výchově vyvolalo velký rozruch a on musel uprchnout do Neuchatelu. V roce 1778 náhle umírá na panství markýze de Gerardina a jeho smrt je opředena tajemstvím. 

Myšlenky Jeana-Jacquese Rousseaua jsou nadčasové a dobře využitelné a uplatnitelné i v dnešní době.