František Bakule

24.03.2017 10:53

František Bakule je jméno, které si většina speciálních pedagogů pamatuje z historie somatopedie. Byl prvním ředitelem Jedličkova ústavu v Praze. Známý je také jeho sbor Bakuleho zpěváčci a tak dětské výrobní družstvo založené v roce 1927, které bylo zajímavým ergoterapeutickým počinem. Dodnes funguje společnost Františka Bakule. 

Narodil se 18. 5. 1877 v jihočeské obci Lidmovice u Vodňan. Dnes je vedle vrat jeho rodného statku pamětní deska. Ale v době, kdy Bakule zemřel, byl v zapomnění a na jeho pohřeb nepřišel nikdo z oficiálních představitelů. 

Vystudoval gymnázium v Písku a poté učitelský ústav v Příbrami. Od roku 1897 působil jako učitel na Kladensku, Všetatsku a Turnovsku. Již v té době vynikal jako novátor v oblasti estetické výchovy. 

Od roku 1913 řídil Jedličkův ústav pro tělesně postižené děti. S profesorem Jedličkou se potkal v roce 1912 na sympoziu o elektrologii a radiologii, kde Bakule vystupoval s pěveckým sborem svých žáků. Rudolf Jedlička v té době připravoval ústav pro postižené děti a Františkovi Bakulemu nabídl místo učitele. Ten práci přijal a ujal se jí se zápalem. Dokázal z postižených dětí vychovat radostný a uvědomělý kolektiv, který získával obdiv a sympatie u široké veřejnosti. Mimořádnou popularitu si získaly především díky jejich pěveckému sboru, který podnikal úspěšná turné po Evropě i Americe. Bakule vystavoval také výtvarné práce svých chovanců na pedagogických kongresech v Heidelbergu (1925) a v Lokarnu (1927). Díla vyvolala velikou mezinárodní odezvu a Bakule se tak stal světově proslulým svými úspěchy v umělecké a pracovní výchově tělesně postižených dětí a klientů.

K jeho příznivcům u nás patřil například i Tomáš Garrigue Masaryk. František Bakule měl však i své odpůrce. A měl také osobní spory se zakladatelem Jedličkova ústavu. Týkaly setaké vizí, kdy Bakule chtěl vytvořit internátní školu pro všechny, bez ohledu na sociální původ či zdravotní stav. To bylo nad rámec představ a možností  zakladatele ústavu. Prof. MUDr. Rudolf Jedlička postupně dosáhl toho, že Bakule musel Jedličkův ústav v roce 1919 opustit. 

Bakule tedy založil svůj vlastní ústav, do něhož přešla také většina jeho chovanců. Jmenoval se Bakulův ústav pro výchovu životem a prací. Ústavní pěvecký sbor fascinoval posluchače u nás i v cizině. Zprvu fungoval jako družina, ale později byl transformován na právnickou osobu, aby mohl v roce 1920 získat fianční podporu Červeného kříže. Bakule z  ní zakoupil v Praze 5 objekt pro svůj ústav, sám se však musel zadlužit na dani z nemovitosti a vyplacení nájemníků. Bakuleho dluhy, také nemoc  v kombinaci s hospodářskou krizí však způsobily, že ústav musel být v roce 1933 prodán v dražbě. Během války se ještě pokusil o comeback se zpěváčky. V budově jeho ústavu později sídlilo Státní sanatorium. Za socialismu byl Bakule na penzi a byl zcela ignorován. Poslední roky života strávil na lůžku a s psacím strojem na kolenou pracoval na svých vzpomínkách pod názvem „Chudé děti“.

Bakuleho zpěváčci

Bakule zakládal dětské sbory na mnoha místech, kde působil. Nejvýznamnějším a nejznámějším byl pěvecký sbor s názvem „Bakuleho zpěváčci“, který vznikl v roce 1920. František Bakule, jako jediný sbormistr tohoto tělesa, byl přesvědčený o hudební vychovatelnosti každého člověka. Do sboru přijímal všechny chovance svého ústavu, aniž by zjišťoval jejich pěvecké a hudební nadání a předpoklady. Zpočátku ve sboru působily pouze tělesně postižené děti z ústavu, ale brzy se k nim přidávaly i zdravé děti, které vzal Bakule pod ochranu svého ústavu. Celý sbor se tak rozrostl až na čtyřicet zpěváků.

První veřejné vystoupení zpěváčků proběhlo ve vinohradském Národním domě v roce 1921. Koncertní činnost sboru pak začala v nedalekých městech, jako například ve Dvoře Králové, Hradci Králové, Mostě, Duchově, Kardašově Řečici a Třeboni. V roce 1923 pak začal sbor podnikat delší zájezdy na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Za finanční pomoci prezidenta T. G. Masaryka sbor odjel do Ameriky, kde na jaře roku 1923 vystoupil ve 14 amerických městech. Pěvecký úspěch Bakuleho sboru byl mimořádný a nejprestižnějším uznáním bylo přijetí prezidentem USA W. G. Hardigenem. 

Dětské výrobní družstvo

Rozvíjení schopností postižených prací a praktickými činnostmi byla jedna z Bakulových zásad. Šlo mu však o činnsti praktickou, spojenou s píli a selfmademanstvím. V roce 1915, v době svého působení v Jedličkově ústavu, vytvořil v přímo v ústavu továrnu (21 dílen), která mimo jiné vyráběla protézy a pomůcky pro válečné invalidy. 

V době kdy vedl vlastní Bakulův ústav pro výchovu životem a prací, vzniklo v roce 1927 také živnostensky organizovné dětské výrobní družstvo. Pro chlapce tam byly truhlářské a řezbářské dílny, pro děvčata výroba krejčovská, modistická a knihařská. Později přibyla také tiskárna, sloužící především k propagaci činnosti dužstva  a  ústavu

Životní postoje

Hrob František Bakule. Speciální pedagogika. Foto: Leoš StředaBakule obětoval své práci vše: veškerý volný čas – ten věnoval mimoškolním činnostem s dětmi a vlastnímu studiu, také svoje soukromí – jeho byt se stal žákům místem k dalšímu vzdělávání, i své zdraví. Byl maximalista , který stejné nasazení očekával i od svých spolupracovníků. Ti mu však obvykle nestačili. A jak je v české společnosti zvykem: snadnější je pomlouvat a znevažovat. Po štvavé kampani se Bakule stáhl, věnoval se už jen psaní odborných textů. Oženil se až roce 1955 v 78 letech se svou bývalou žákyní a pozdější sólistkou jeho zpěváčků. Doprovázela ho po celý život od dob, kdy byl Bakule učitelem běžné základní školy a ona byla jeho žákyní. Byla mladší o 21 let mladší a když Bakule rok po svatbě zemřel,  zapomenut všemi, pochovala ho ve své rodinné hrobce ve Sněhově.

P.S. Díky překlepu ve Wikipedii, kde bylo původně uvedeno, že dětské výrobní družstvo vzniklo v roce 1917, objevuje se toto nesprávné datum v článcích všech přepisovatelů, kteří se podrobnější kontrolou dat nezabývali. V roce 1917 existovala a již dva roky fungovala továrna v Jedličkově ústavu, která byla předchůdcem Bakuleho dětského výrobního družstva.