Z historie speciální tělesné výchovy

Speciální tělesnou výchovu si většinou spojujeme se žáky s tělesným postižením. Důležitou roli hraje i u mentálně postižených. U těchto žáků je potřebné respektovat možnosti pohybových dovedností. Významnou aktivitou, která podporuje tělesnou aktivitu, je Hnutí speciálních olympiád.

Až  do 19. století panoval obecný názor o společenské neupotřebitelnosti mentálně postižených. To vedlo zpočátku k represivnímu přístupu, později k závislosti postižených na dobročinnosti jiných. Nová kvalita péče přišla se zrodem humanismu. Byly zřizovány ústavy a souběžně se společenským rozvojem vzrůstá úroveň odborné péče nejen lékařské, nýbrž i výchovné a vzdělávací.

Mezi průkopníky ve využívání tělesných výchovy k účelům terapeutickým byli lékaři, kteří svými přednáškami a osobním příkladem přispívali k uznání tělesných cvičení jako prostředku zlepšování zdravotního stavu postižených. Péče o jedince s postižením se soustřeďovala v ústavech a byla v rukou filantropicky založených zámožných osob,

Z hlediska výzkumu, vědy a publicity tělesné výchovy pro postižené byli významnými osobnostmi v této oblasti v polovině 19. století byli Doc. MUDr. Jan Spott, ortopéd, který na pražské lékařské fakultě od roku 1848 přednášel předmět tělocvik léčitelský. Dr. J. Fischer zřídil v roce 1850 v pražském ústavu pro choromyslné tělocvičnu dobře vybavenou v té době používaným nářadím a náčiním. Nezapomeňme, že v tehdejší době byli mentálně postižení i duševně nemocní považováni za společnou kategorii postižení.

Rozšíření tělesných cvičení v rámci terapie postižených se zasloužil významný propagátor tělesné výchovy i Stanislav Filip Kodým a jeden z nejvýznamnějších českých lékařů naší historie:  Jan  Evangelista Purkyně.

První známý počin u nás nastal v roce 1844, kdy byl zřízen Riedelův Pražském ústavu pro duševně vadné a v něm i první školu pro chovance, v níž byl součástí výuky i léčebný tělocvik Nejznámějším ústavem pro duševně zaostalé bylo Ernestinum v Praze, které byulo založeno v roce 1871. Vůdčí osobností ústavu byl MUDr. Karel Slavoj Amerling, který propagoval ve vyučování názornost a tělesnou činnost. Amerlingovým nástupcem v ústavu byl MUDr. Karel Herfort, který zařadil do vyučování nápravný tělocvik.

A mimo ústavy?  První pomocná třída pro žáky s mentálním postižením na našem území vznikla u sv. Jakuba na Starém městě v Praze v roce 1896. Ta měla na prvním stupni hodinu tělesné výchovy týdně, na druhém dokonce dvojnásobek.

Významnou osobností první republiky, pokud se týče tělovýchovy postižených byl český speciální pedagog, zakladatel defektologie Josef Zeman. Zakládal řadu pomocných a zvláštních škol v ČSR. Pořádal kursy pro učitele, působil i jako školní inspektor. Brzy po vzniku ČSR se stal ústředním školním inspektorem. Zdůrazňoval význam provádění tělesných cvičení v rozvoji žáků s mentálním postižením. Obsah tělocviku měly tvořit:

  • prostocviky
  • nápravné cviky
  • rytmický tělocvi
  • hry
  • zpěv
  • vycházky
  • cvičení smyslů
  • hygiena

Jeho názory byly zaměřeny na potřebu pomoci ke vzdělání i dětem, považovaným za nevzdělavatelné, ale také požadavky na důkladné poznání žáka učitelem, moderní spojení tělesné a rozumové výchovy a požadavek individuálního přístupu učitele k žákovi.  Jako školní inspektor ovlivnil znění učebních osnov a výchovných směrnic škol dětí úchylných a školních zákonů z let 1928 a 29 a takové učební osnovy platily až do roku 1948.

V roce 1948 byl vydán zákon o jednotném školství, v němž byla  problematika postižených dětí zaznamenána jako součást školské soustavy. Učební osnovy zvláštních škol byly vydávány opakovaně, a to v letech 1948, 1951, 1977, 1989, 1993. mVyhláškou (ještě donedávna platnou) 73/2005 Sb. ze dne 9. února 2005 došlo ke změnám názvů:

  • zvláštní škola na základní škola praktickou
  • pomocná škola na základní škola speciální

Výuka probíhá podle rámcových vzdělávacích programů, ve kterých je tělesné výchově postižených žáků věnována náležitá pozornost.

Mgr. Boris Procházka

Lesní mateřské školy

Lesní školka speciální pedagogikaLesní mateřské školy mohou od loňska čerpat prostředky na provoz ze státního rozpočtu. Byly totiž zařazeny do školského zákona jako plnohodnotné školky. Novelou školského zákona se za lesní mateřskou školu považuje mateřská škola, ve které vzdělávání probíhá především ve venkovních prostorách mimo zázemí lesní mateřské školy, které slouží pouze k příležitostnému pobytu. A příroda je opravdu prvotní, i bez ohledu na počasí. Svědčí o tom i jedno motto, které lesní školky doprovází: Neexistuje špatné počasí, pouze špatné oblečení. Zázemí lesní mateřské školy přitom nesmí být stavbou podle stavebního zákona.

Jurta v lesní školce. Otázka: jsou jurt naše evropská přirozenost? Podle zákona o ochraně veřejného zdraví, musí prostory a provoz škol a školských zařízení splňovat mnoho náročných hygienických požadavků. Lesním školkám splnit jen několik základních podmínek, aby mohly požádat o zápis do školského rejstříku. Jde zejména o přísun vody, ochranu před nepříznivým počasím a zajištění místa pro odpočinek. Běžné školky mají podmínek mnohem více, od počtu záchodů na počet žáků, větrání, vytápění, vhodná velikost prostor podle počtu žáků. Lesní školce stačí jako zázemí např. kočovnická asijská jurta, stan tee-pee, ale i maringotka nebo mobilheim. V případě mobilheimů je otázkou, nakolik je o sepjetí s přírodou jiné, než v klasické školce se školským vzdělávacím programem zaměřeným na přírodu či na podporu ekologických a pěstitelských aktivit. Možná to bude hlavně v přístupů pedagogů, protože v lesních školkách obvykle pracují nadšenci pro přírododu a pobyt v ní. Navíc mají na každé dítě více času, protože zákon povoluje v lesní školce maximálně 8 dětí na jednoho učitele.

Požadavky pro lesní mateřské školky podle vyhlášky č. 465/2016 Sb.:

(1) V lesní mateřské škole musí být zabezpečen dostatek pitné vody k pití, osobní hygieně a pro potřeby poskytnutí první pomoci. K donášení nebo dovozu pitné vody mohou být použity pouze pro tento účel vyčleněné čisté a uzavíratelné nádoby zhotovené z materiálů určených pro styk s potravinami.

(2) V bezprostřední blízkosti zázemí lesní mateřské školy nebo v zázemí lesní mateřské školy musí být umístěno hygienické zařízení se záchodem a tekoucí pitnou vodou a prostředky osobní hygieny, zejména toaletní papír, mýdlo a prostředky pro hygienické osušení rukou.

(3) Zázemí lesní mateřské školy musí být udržováno v čistotě, suchu a ve stavu neohrožujícím zdraví dětí, musí být vybaveno prostředky pro poskytnutí první pomoci a musí umožňovat uložení osobních věcí dětí a materiálního vybavení lesní mateřské školy.

(4) Zázemí lesní mateřské školy dále musí umožňovat ochranu dětí před nepříznivými klimatickými podmínkami.

 

 

 

Empatie a kreativita v učitelské profesi

Empatie, neboli vcítění, označuje porozumění motivům a pocitům druhého člověka. Pokud chce pedagog předat svým žákům více než jen znalosti, musí mít dobrou schopnost empatie a porozumět potřebám a pocitům svých žáků.

Kreativita (z lat. creo – tvořím) je soubor schopností, které umožňují pedagogickou, uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost, jde o generování nových myšlenek a nápadů. Pedagogická kreativita je tvořivostí sociální. Pedagog v podstatě spoluvytváří životní styl vychovávaných žáků. Tvůrčím produktem je v tomto případě chování, způsob života a prožívání žáka.

Empatie a kreativita by měla být samozřejmostí, neboť jen empatický a kreativní učitel ví, jak reagovat na nově vzniklé situace. Dokáže průběh hodiny vrátit k vytyčené linii, pokud se díky novým skutečnostem od té linie musel odchýlit. Ví, jak hodiny pro žáky naplnit, zpestřít novými zkušenostmi a zážitky, dává žákům dostatek času projevit se.

Velmi důležitý je u pedagoga slovní projev a práce s hlasem. Učitel využívá barvy hlasu při motivaci žáků a navození atmosféry. K slovnímu projevu ale také patří schopnost vést diskuze, reflexe, vysvětlovat pravidla her apod. Pro učitele by mělo platit pravidlo „Co nejsem ochoten udělat sám, nevyžaduji od svých žáků“. Citlivost a vlastní příklad jsou tedy dalšími požadavky dobrého učitele.

Autor: Lukáš Středa