Moderní technologie ve výuce I

O moderních technologiích a jejich zavádění do výuky už toho bylo napsáno hodně. Tento termín se v poslední době stal mantrou opakovanou v mnoha souvislostech, ty edukační nevyjímaje. Často se mluví o potřebě vzdělávat žáky pomocí moderních technologií. O přípravě budoucích pedagogů na vysokých školách k práci s těmito zařízeními. O dalším vzdělávání učitelů, pro které jsou IC technologie často velkou neznámou. A mnoho lidí proto možná napadne, že k tomu už bylo řečeno a napsáno snad vše. I tak si dovolím znovu otevřít toto téma a uvést některá zajímavá data z národního i mezinárodního průzkumu, který se moderními technologiemi zabýval.

Budu se tedy zabývat informačními a komunikačními technologiemi (ICT), které jsou anebo by měly být využívány v procesu vzdělávání.

V první řadě mě napadá, že už samotný pojem moderní technologie je poněkud zavádějící. Slovo moderní zpochybňovat nebudu. Když srovnám metody výuky bez jakýchkoliv elektronických pomocníků s těmi, ve kterých jsou využívány digitální technologie, jedná se opravdu o novátorský a pokrokový způsob výuky. Slovem technologie často označujeme techniku nebo nějaké zařízení. Je to asi terminologicky nesprávné, ale pro naše účely postačující. Proč je tedy spojení moderní technologie zavádějící?

Už si bohužel nevzpomenu, od koho jsem na jedné konferenci slyšel tento výrok: „Technologie je technologií pouze pro ty, kteří se narodili dříve, než tato technologie.“ A nezbývá mi než s tímto názorem souhlasit. Pro současné žáky je technika, kterou jejich učitelky a učitelé považují mnohdy za složitou a náročnou na pochopení a ovládání, běžnou součástí života a práci s ní berou jako naprostou samozřejmost. Už 15 let se pro žáky zběhlé v technice užívá termín digital native, tedy digitální rodáci nebo domorodci. Nemysleme si však, že to automaticky znamená, že s technikou umějí zacházet po všech stránkách správně, nebo dokonce účelně. To je naučí mnohdy až učitelé. Od rodičů to můžeme chtít a očekávat, ale hlavní váhu musí nést škola (a může se podílet i na vzdělávání samotných rodičů).

Z mezinárodního šetření ICILS 2013 (International Computer and Information Literacy Study – Mezinárodní šetření počítačové a informační gramotnosti, národní zpráva o výsledcích dostupná zde) vyplývá, že základní škola má nezanedbatelný vliv na učení dovedností spojených s prací na počítači. A tím mám na mysli i vliv nevyužitý, tedy to, že něco škola nenaučila nebo naučila nedostatečně.

Například téměř polovina žáků (více dívky než chlapci) uvádí, že je tvorbu dokumentů pro školní práci naučili především pedagogové. Podobné je to i s prací v počítačové síti, kterou si ve školním prostředí osvojilo 60 procent tázaných chlapců a 50 procent dívek, což jsou relativně vysoká čísla.

Naopak měnit počítačové nastavení se téměř dvě třetiny chlapců a více než třetina dívek naučila především sama. Respektive pouze 11 % chlapců a 18 % dívek to naučili zejména učitelé. Mimochodem pouze 41 % žáků uvedlo, že při výuce ICT využívají počítač „v každé nebo téměř každé hodině“ nebo „ve většině hodin“. (V Polsku či na Slovensku přitom potvrdilo užívání ICT v obdobné situaci celých 80 % žáků.)

V případě vyhledávání informací na internetu přiznalo vyučujícím rozhodující vliv jen 6 % žáků.

Podotýkám, že tato čísla se většinou vztahovala k užívání počítače. Jak by to asi dopadlo s dotazováním na dovednosti spojené s užíváním chytrého telefonu, tabletu, různých online aplikací a s další digitální technikou? Ostatně právě tyto pomůcky se velmi dobře hodí k doplnění běžné, „tradiční“ výuky napříč všemi vyučovacími předměty a stupni vzdělávání. A nejen k doplnění. Myslím, že by měly být samozřejmou součástí výuky. Je totiž potřeba si uvědomit jednu zásadní věc.

S přihlédnutím k rychlosti a míře pokroku, kterého výrobci techniky dosahují každý den, k tempu, jakým se technika zdokonaluje a mění, k množství, v jakém jsou digitální technologie zaváděné do života každého z nás, je jasné, že žáci budou v zaměstnání využívat výrobky, které zatím ještě nejsou vynalezené nebo jsou pouze jako prototypy předmětem dalšího zkoumání. Většina lidí – mezi nimi samozřejmě i učitelé, kteří tyto žáky vyučují – si takové technologie ani nedokáže představit. A jak chceme naše děti vzdělávat, aniž bychom využívali alespoň ty „moderní“ prostředky, které jsou dnes (již několik let) dostupné? Ať už budou za 10 či 15 let vynálezy v rukou nynějších žáků coby zaměstnanců a pracovníků firem jakékoliv, je pravděpodobné, že vzejdou ze současných výrobků a současných, tedy moderních způsobů práce. Je to rozhodně pravděpodobnější, než že budou vyžadovat „tradiční“ přístup a postupy práce, které někteří učitelé stále praktikují a které se snaží dětem vštípit.

Je jasné, že využívání digitálních technologií ve výuce klade zvýšené nároky na pedagogy, pro které je často těžké naučit se s technikou zacházet. Mohl bych se zde rozepsat o potřebě změnit přípravu učitelů na pedagogických fakultách nebo o nutnosti podpory a dalšího vzdělávání stávajících učitelů v užívání těchto zařízení. O potřebě zrevidovat neaktuální dokumenty nebo zoufalém volání vyučujících po nových vzdělávacích materiálech a metodikách. Ale zůstanu u žáků a zmíním ještě jeden výzkum, čímž se také vrátím k tomu, co jsem psal o digital native. Že totiž to, že dítě umí se zařízením pracovat, neznamená, že s ním pracuje po všech stránkách správně.

V roce 2015 opět proběhlo veřejné online testování znalostí v oblasti ICT. Test IT Fitness (výsledky dostupné zde) prověřoval různé znalosti a dovednosti u žáků základních škol a přinesl vcelku zajímavé výsledky.

Velmi úspěšní byli žáci v práci s internetem (úspěšnost téměř 74 %). Nicméně v oblasti bezpečnosti a počítačových systémů se jejich úspěšnost pohybovala okolo 34 %. Tento výsledek učitelé komentují slovy: „To se dalo čekat!“ Jenže jen o málo lepšího výsledku (úspěšnost 42 %) dosáhli žáci v oblasti nástrojů pro spolupráci a sociální sítě. O této kategorii učitelé naopak tvrdí: „To dělají žáci pořád!“ U komplexních úkolů, mezi které patřilo například vyhledání informace s výpočtem nebo práce s informacemi z videa, dosáhli žáci úspěšnosti dokonce pouze 29 %.
Celková průměrná úspěšnost žáků základních škol byla 42 %. Na základě tohoto výsledku, i přes všechny potíže a překážky, které to s sebou nese, si myslím, že má škola co zlepšovat a musí hledat cesty ke vzdělávání svých žáků v oblasti ICT. A to nejen v hodinách informatiky, ale ve všech předmětech – právě tím, že při nich vyučující budou využívat moderní technologie.

V pokračování tohoto článku se budu věnovat konkrétním technologiím a jejich možnému využití v různých předmětech. Přesvědčíte se, že jejich využívání je nejen snadné, ale navíc šetří pedagogům čas a práci.
A jak jste na tom s moderními technologiemi ve výuce vy? Používáte počítač, interaktivní tabuli nebo tablet? Nebo se držíte tradic a učíte bez těchto technologií? Těším se na vaše názory a zkušenosti.

Autor: Mgr. Vojtěch Škarda 

Vystudoval Pedagogickou fakultu na Západočeské univerzitě v Plzni, obor tělesná výchova – psychologie. Pět let pracoval v pedagogicko-psychologické poradně, kde se jako metodik prevence věnoval práci s dětmi, třídními kolektivy a učiteli. Od ledna 2014 působí jako metodik vzdělávání v Domě digitálních dovedností v Plzni. Zde má na starosti vzdělávání učitelů v oblasti práce s digitálními technologiemi.

Se svolením autora převzato z:
https://fred.fraus.cz/cs/o-nas/novinky/moderni-technologie-ve-vyuce-i-10879